V tomto roce můžete zavítat do kina na historický film Služka ,ve kterém účinkuje jako komparz naše Senza babča Jana Plítková.

Naše babči v Tunisu září 2023

Z tvorby naší Jíři.

Verše z dovolené od naší básnířky Jířinky V.

Ve Spáleném Poříčí

žádný vítr nefičí.

Týden jsme tam byli,

chutně jedli, pili,

dobře se bavili,

na výlety jezdili.

Domů se ubíráme, pozdrav posíláme.

Spálené Poříčí je nejmenší město, které získalo čestný titul Historické město roku, udělovaný za příkladnou péči o památky. Historické centrum tvoří rozlehlé náměstí s kostelem a zámkem, mírně stranou leží špejchar s muzeem Jiřího Wintera Neprakty a židovský hřbitov. Zkrátka ve městě s přívětivou domáckou atmosférou to nikam není daleko.
 

26.6.2023 jsme se zúčastnily vzpomínkové akce při příležitosti 81.výročí vypálení obce Ležáky. Obřad se vydařil a i po tolika letech, je přítomnost na těchto místech velmi emocionální a působivou vzpomínkou, i když se jí člověk sám v minulosti neúčastnil.Růže vhozené na památku do Labe, byly za každou oběť Ležáků.Děkujeme Radě seniorů Pardubického kraje, že nám účast na této akci umožnil.

Zážitky naš členek

Pět překážek

Je fajn bydlet v Pardubicích a dívat se kolem sebe a taky na Facebook :-). Našla jsem tam projekt divadla Exil Pardubice, který se jmenoval Pět překážek. Běží už spoustu let a tak mě napadlo přihlásit se, vyzkoušet něco nového. Na jevišti jsem už několikrát stála, naposledy před Covidem, kdy jsem alternovala v Pan Kaplan má třídu rád s ochotníky ve Vrchlabí.

Přihlásila jsem se a prožila několik zajímavých hodin s příjemnými lidmi.

Poprvé jsme se sešli v pátek v 18 hodin. Nesešli jsme se všichni, protože někteří měli zpoždění. Když jsme se dočkali opozdilců, vytvořili jsme dva týmy a vylosovali si téma, žánr a další překážky do hry, kterou jsme měli vytvořit a v neděli večer odehrát. Premiéru a derniéru současně - komu se to poštěstí? :-)

Takže jsme vymýšleli, zkoušeli, měnili a hledali... nejdřív jsem z toho měla docela strach - drama na téma Falešná oslava? Ale pak se to začalo rýsovat a byla to skvělá zábava. Hrála jsem dementní starou matku, která si plete své tři syny a pořád vyžaduje, aby se každý den slavily její narozeniny. Hodně nám pomohl herec divadla Exil Petr Kubík, který měl celý tento projekt na starosti. Pomohl také s realizací odhalení charakterů jednotlivých synů. To probíhalo prostřednictvím monologu každého z nich v kuželu světla před jinak tmavým jevištěm. První syn je úspěšný podnikatel, který vše financuje a chce, aby se jeho nejmladší bratr konečně postavil na vlastní nohy. Proto chce umístit matku do ústavu. Druhý syn je alkoholik a potřebuje peníze. Chce, aby se prodal dům, ve kterém matka bydlí, což by mu pomohlo zaplatit dluhy. A třetí, nejmladší mazánek, se sice o matku stará, ale už toho taky začíná mít plné zuby. Téma jistě na hlubší zamyšlení, ale co se dá zvládnout za dva dny?

Drama to ale bylo a navíc jsme objevili jako rekvizitu malý tančící vánoční stromeček, který hrál Jingle Bells :-). To byl můj mazlíček, tedy jako staré podivínské matky, který rozesmával publikum. Další rekvizitou byl "prvorepublikový" náhrdelník, který jsem si přinesla a kolem něj se točila scénka, ve které prostřední syn ukáže, že mu jde o prachy. Ve skutečnosti to byl náhrdelník, který vytvořila moje babička a moje maminka ho nosila na plesy. Dobře, že ho mám schovaný. A povinné rekvizity - plastový box a plastová trubka - znázorňovaly postýlku pro stromeček a telefon do záhrobí - já jsem přes trubku volala svému zesnulému manželovi.

Druhá skupina měla stejné téma jako my, ale jako muzikál a pojali to báječně. Protože měli v překážkách interakci s publikem, rozdávali při zahájení vstupenky – palubní lístky na loď, která ale měla ztroskotat. Všichni intenzivně plavbu slavili, protože pasažéři samozřejmě neměli ani tušení, že se stará loď potápí. Jako rekvizitu si vylosovali vysavač, který nejdřív použili jako plující loď a trubky následně jako mikrofon. V rámci interakce s publikem také rozdávali jednohubky. Také tam byly různé charaktery, veselá dívka, která tančila a zpívala, druhá zamračená a životem otrávená (vypadala jako z Addams Family) a kluk, který se do ní zamiloval. Jim to režírovala uklízečka, nám můj nejmladší syn.

Krásně jsme se při nácviku i samotné premi – derniéře bavili a po skončení představení byla moc zajímavá debata s diváky, mezi kterými byli krom přátel a rodin „herců“ herci a režiséři divadla Exil.

Byl to krásně a naplno prožitý víkend, kterým jsem si udělala velkou radost. Kamarádka z hlediště mi potom řekla, že mě vůbec nepoznala, že jsem vypadala opravdu hoooodně staře. Však to byl účel a potvrdilo se, že ho bylo dosaženo .

Zapsala Zuzana